Nový příběh z Deníku Vlasty G.

ŽIVOT VE SVĚTLE. Každý vidí svůj život jinak, jinde. Při pohledu na některé klipy mi běhá mráz po zádech a říkám si: „ To se k hudbě, která je zajímavá, nedá vymyslet něco příjemného pro lidské oko, co by mladé lidi nenutilo brát drogy?“ Já vím, jen v porodnici jsme si rovni, pak už každý vyrůstáme v prostředí, které nás nějak ovlivní, ale najdou se přesto tací, které to žene úplně jinam ...

ŽIVOT VE SVĚTLE
Každý vidí svůj život jinak, jinde. Při pohledu na některé klipy mi běhá mráz po zádech a říkám si: „ To se k hudbě, která je zajímavá, nedá vymyslet něco příjemného pro lidské oko, co by mladé lidi nenutilo brát drogy?“ Já vím, jen v porodnici jsme si rovni, pak už každý vyrůstáme v prostředí, které nás nějak ovlivní, ale najdou se přesto tací, které to žene úplně jinam ……

V mém světě bylo slunce, stromy, voda. Zněla v něm hudba, bílé závěsy… Snila jsem o velké místnosti plné oken, vlajících záclon a kytek v podkroví, s výhledem na dominantu města plného věží a na řeku, kterou bylo slyšet zpívat. Často jsem sedávala na lavičce v parku Starého hradu a pozorovala ostrovy a mosty. Bez toho jsem si svůj další život neuměla představit.

Měla jsem přítele, byl klidný a rozvážný, s vysokou štíhlou postavou a vousem a když mluvil, smály se mu oči. Kromě knih a Mozarta měl rád hory a přírodu, jen tak, všeobecně a to nás spojovalo. Protože často vyprávěl o skalách, zalíbil se mi ten svět ticha a lidského úsilí a chtěla jsem jej vidět zblízka, ale nebyla jsem zpočátku ve výškách moc jistá a tak jsme raději jezdili do Beskyd, na Valašsko. Tam jsme lehávali pod modrou oblohou a spřádali sny o budoucím životě. Anebo na Jadran, lidé tam byli veselí, moře, slunce a volnost, to všechno byly nádherné prázdniny.

Žila jsem v tom krásném snu plném hudby a tance, když ho náhle zasáhla bota okupanta, vojáka, který měl být přítel a místo toho na nás mířil zbraní a udiveně zíral na ten zmatek, který způsobil.

Ještě před měsícem jsem tvrdila, že se to nestane, ale když mě 21.8.1968 vzbudila maminka slovy: „Už nás obsazují“ a já slyšela přilétat letadla, věděla jsem, že je zle. Všechno začalo být šedivé a nesmyslné. Více <a title="Deník Vlasty G." href="?typ=SE1A&showid=384″ target=_blank>ZDE

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email
Bitnami