„Posunuli mi trojku, nemůžu skončit“

Pardubický basketbalista Pavel Miloš sice trpí roztroušenou sklerózou, nicméně udělá vše pro návrat na palubovky...

Pardubický basketbalista Pavel Miloš sice trpí roztroušenou sklerózou, nicméně udělá vše pro návrat na palubovky

Pardubice – Otevřeně a upřímně promluvil… Před play off vylétla z tábora pardubických basketbalistů šokující zpráva: PAVEL MILOŠ má vážné zdravotní problémy. V průběhu vyřazovacích bojů vyplavalo na povrch, že přeruší jeho kariéru. Ale pozor přeruší, nikoliv ukončí. Konec si totiž nejlepší trojkař české historie nepřipouští. Třicetiletý křídelník se rozhodl porvat o návrat.

  • Pavle, za poslední dva měsíce jste absolvoval několik vyšetření. Můžete už blíže specifikovat vaše zdravotní potíže?

Absolvoval jsem spoustu vyšetření, která musela objasnit příčinu mých zdravotních problémů. Ty spočívaly v tom, že jsem měl jednu nohu slabší a v podstatě jsem nebyl schopen ji stoprocentně ovládat. Trápilo mě brnění zhruba od pasu dolů. Lékaři mi zjistili roztroušenou sklerózu.

  • Ze začátku se hovořilo o problémech se zády. Souvisely nějak s konečnou diagnózou?

Ano, souvisely, protože ložisko poškození je v oblasti páteře, zhruba uprostřed. Tam mám podle lékařů narušený obal míchy, což způsobuje brnění a to, že jedna noha je slabší.

  • V jaké fázi se momentálně nachází vaše léčba?

Zatím pomocí prášků. Čekám totiž na vyjádření pojišťovny, jestli schválí další léčbu. Pokud ano, tak si budu třikrát týdně píchat injekce, což by mělo trvat zhruba jeden rok. Potom se uvidí, co bude dál.

  • Vaše slova naznačují, že v nejbližší době se budete muset obejít bez basketbalu…

Bohužel je to tak. Na jak dlouho to ale bude, není možné říci, protože u tohoto onemocnění se velice špatně odhaduje jeho vývoj.

  • Když se sportovec nemůže pomalu ani pohybovat, je to ten největší „trest“. Jak jste na tom po psychické stránce?

Můžu říct, že se to pomaličku zlepšuje. Když se to tehdy zhoršilo do stavu, že jsem nebyl schopný ani moc chodit, necítil jsem se dobře. Najednou jsem nemohl běhat, byl jsem rád, že jsem vůbec mohl pomalu jít.

  • Jsou tedy vaše subjektivní pocity lepší než před dvěma měsíci?

Určitě (přikyvuje). Pokroky jsou ale vidět až v řádu týdnů, není to o dnech. Kromě užívání léků mám ještě nastolenou cvičební terapii, která spočívá v tom, že cvičím několikrát denně. Rehabilitace je důležitá, aby nedošlo k deformaci a ochabnutí svalů. Tím by se měl celý proces urychlit a můj stav vylepšit, ale teprve uvidím, jak moc mi cvičení pomůže.

  • Asi je bez debat, že vám chybí basketbal. Co ale pohyb obecně?

Jasně že chybí. Je hrozně nepříjemné zvykat si na to, že člověk, který mohl v pohodě běhat, skákat a dělat běžné věci, to najednou dělat nemůže. Věci, které mi celý život přišly přirozené, normální, teď normální nejsou.

  • Jaká je naděje na to, že kvůli zdravotním potížím nebudete muset ukončit kariéru?

Naděje existuje, ale všechno se musí vrátit do normálu.

  • Můžete být konkrétnější?

Nemoc se projevuje v tak zvaných atacích: když se objeví, zdravotní stav se zhorší a pak se člověk zase postupně zotavuje. Jde o to, jak často ataky přicházejí. Jenže tohle je otázka, na kterou mi nikdo neodpoví. Co jsem se ptal, můžou přicházet častěji, ale taky jednou za rok, za pět let, nebo za deset let. Je to hodně individuální. Stále se o té nemoci něco učím… Důležité je, aby se můj stav zlepšil do normálu a další ataky nepřišly.

  • Pardubický klub vám prý nabídl možnost spolupráce i po dobu léčby. V čem přesně?

Bavili jsme se o trénování mládeže. Tady bych chtěl říct, že si strašně moc vážím toho, jak mi v klubu pomáhají a že mě i v tomhle období podrželi. Je to pro mě hodně důležité, stejně jako to, jak mi pomáhají lidé v mém nejbližším okolí. Všichni se snaží, abych byl v co nejlepší pohodě. I díky tomu myslím pozitivně.

  • Co vás teď nejvíce žene zpátky na palubovky?

No, teď když mi posunuli trojku (pozn. red. – trojková vzdálenost je nově 6,75 m od koše), tak přece nemůžu skončit kariéru. Tohle je pro mě velká motivace se vrátit. Ne, vážně. Chci si ještě zahrát na vrcholové úrovni, aspoň chvíli. Nechci skončit takhle!

„Je hrozně nepříjemné zvykat si na to, že člověk, který v pohodě běhal, skákal a dělal běžné věci, je najednou dělat nemůže. Věci, které mi přišly celý život normální, teď normální nejsou…“

Zdroj: Hradecké noviny

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email
Bitnami