Lev v borůvčí (Radomíra Charvátová)

Sedím v borůvčí, nade mnou modrá obloha, vůně lesa a všude kolem borůvky, které lákají k nacpání do pusy. Vracím se o několik desetiletí zpět a připadám si jako malá holka. Mé dvě dospívající ratolesti sedí v houštinách vedle mne a všichni radostně mlsáme. Večer borůvkové knedlíky a všechny starosti jsou zapomenuty. Idylka z prázdninového týdne v Jeseníkách.

Tento týden už je ve stylu „Back to school“, a tak zjišťuji,co dětem schází, z čeho vyrostly, a také je nutné vybalit ty odhozené batohy
v posledního červnového dne ve škole. Jako tradičně řeším, kde a hlavně
jaké zakoupit dětem přezůvky, ale kupte přezůvky patnáctileté dceři! Pokud to
nechám na ni, vyjdou z toho vždy naprosto bezpodrážkové tenisky.

Večer sedím na terase a vychutnávám ještě poslední dny bez
školních starostí a má duše se zatoulá po místech, kde jí kousek zůstalo… jsem
v národním parku NGORO-Ngoro v Tanzánii a sedím v jeepu se svými přáteli,
těmi, kteří jeli podpořit pět bláznivých žen a současně pacientek s RS při
výstupu na nejvyšší horu Afriky Kilimanjaro.

Před naším výstupem jsme tři dny projížděli národní parky a
mně se splnil sen mít na dosah slona, žirafu, zebry… Jako věrná čtenářka Lvice
Elsy a také knihy od Karen Blixen Vzpomínky na Afriku mne samozřejmě imponují nejvíce
lvi. Líně se převalují pod koly a my bychom je nejraději objali a povýskali ve
hřívách… Jenže tyto zdánlivě mírumilovné šelmy
by se změnily rázem v nemírumilovné, pokud bychom vyšli z bezpečí
našeho vozu, tudíž toaleta je povolena pouze na určených místech parku. Jako
každá žena dodržující pitný režim, navíc blížící se svému pátému křížku, prostě
potřebuje jít na „malou“ trochu častěji. Zkouším přesvědčit našeho masajského
průvodce a řidiče zároveň, že kolem této klády není v dosahu žádná šelma a
že prostě jen poodskočím a zase se vrátím dovnitř. Rezolutní „NE“ z jeho
úst mi nedává žádnou jinou možnost než „vydržať“. Na jeho obranu musím říct, že
po objetí „poklidného a bezpečného místa“ z druhé strany spatřím ležící
lvici asi metr od kmenu, kam jsem chtěla zamířit. Pěkně se maskovalaJ.
Tak čekám na vysněné místo uprostřed rezervace, kde je betonový záchod a kam
prý zvířata zásadně nechodí. Již se blíží záchranná budka, když se za poslední
zatáčkou k našemu vozu přidává adolescentní lvíček a doprovází náš jeep až na místo určení.
Jaký to div, uléhá před toalety s nápisem Ladies tak,
že svým tělem úplně zablokuje vchod, a jako správný lev usíná. Masajští
průvodci, kteří se zdržovali v místě zastávky, vylézají s rychlostí
opic na střechu. Jedinou možností pro mne a další osazenstvo vozu je skočit
z auta dva metry přímo na otevřenou toaletu s nápisem Gentleman a
neřešit, zda lvíček pro jistotu nezablokuje svým tělem i tyto dveře. Po tomto
zážitku a nádherné fotce lva ležícího před dámskou toaletou opouštíme
tábořiště. Vzpomínám na vyprávění kamaráda kněze, který má faru v Keni.
Vypráví o tom, že se často stává, že k faře přes noc chodí hlídat lev.
Večer ulehne a ráno opouští své místo. Tyto zážitky má dle něho i spoustu
jiných kněží, kteří jsou v Africe na misiích… Jeho vysvětlení je prosté:
je zde plno pytláků, a tak nám Bůh posílá své ochránce. I já v tu chvíli
cítím, že můj anděl bude při výstupu s námi.

„Až kvůli štěstí projdeš celý svět, zjistíš, že stálo před tvými
dveřmi.“


africké přísloví

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email
Bitnami