„Pohyb? Zkus běhání… anebo radši ne…“ Nový blog Marka Blažíčka právě dnes!

„Ahoj, platí to dneska?“ „Co?“ „No to běhání. Minule jsme se domlouvali, že v pondělí půjdem poprvé.“ Společně s diagnózou „RSky“ mi bylo řečeno, že se musím začít hýbat. Má přítelkyně si to vzala za své a já zase jednou sliboval… Jasně. Budu s ní chodit běhat. Minimálně dvakrát týdně, večer, s železnou pravidelností… Vlastně se mi ta představa líbila: po letech vysedávání u piva začnu konečně pracovat na fyzičce, shodím břich způsobený konzumací chmelového moku. Stanu se energickým a atraktivním… Samý super věci.

No jo, ale teď se má představa stát skutečností.

Pokouším se o obranu: „Vážně jsme se domlouvali na dnešek,
jo?“

„Jo, ale jestli nemáš čas…“ rozeznávám uražený tón.

Proč zrovna dneska? Proč právě nyní? Nyní, když se chystám
znovu shlédnout Tenkrát v Mexiku.
Nebo se ještě před tím mrknu na Desperada?
Ne. Musím toho nechat. Prostě se vzchop,
blbče.

„Ale jo… Já můžu… Dneska…“ koktám.

„Paráda, tak za půl hodiny u parku. Vezmi si něco pohodlnýho
na pohodlnýho, hlavně boty,“ pokládá telefon drahá.

No jo, oblečení… Nemám tepláky. Jdu jí zavolat, že nemám
tepláky. Neuvěří mi to… Ale vždyť je to pravda! Stejně mi to neuvěří…

O třicet pět minut později se přibližuji k místu srazu.
V oblekových kalhotách, které doplňují polobotky. No co, alespoň bude
vidět, že jsem sváteční běžec.

Pokračování ZDE

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email
Bitnami