Rodina

Každá nemoc má vliv nejen na pacienta, ale i na jeho okolí. A samozřejmě to platí také v případě roztroušené sklerózy. Rodina, přátelé a kolegové se musí vyrovnat, naučit žít a jednat s nemocným s RS. Roztroušená skleróza vzniká většinou u mladších dospělých a u žen, a proto je zřejmé, že je tím postižena hlavně rodina a děti.
Nemocný s RS potřebuje během dne dostatečné množství přestávek k odpočinku. Členové rodiny a nejbližší okolí se tomuto faktu musí přizpůsobit a upravit celodenní program. Pacient s RS se musí často vyrovnat se ztrátou samostatnosti, kterou nemůže skrývat.
 
Co mohou rodiče s RS udělat pro své děti:
  • nic neskrývat
  • vysvětlit vše o RS
  • smysluplně je zapojit do denních aktivit

RS může být rizikovým faktorem pro partnerství. Žít jako pár s RS znamená žít s nejistotou. Společné perspektivy a plány se mění, společná přání je třeba přizpůsobit. Může dojít také k výměně rolí v rodině. Může se stát, že domácnost se dvěma výdělky bude mít do budoucna jen jeden výdělek. Pacient může zůstat v domácnosti a zdravý partner musí kromě povolání převzít úkoly v domácnosti a ve výchově dětí. Všední den a životní styl je třeba přizpůsobit pacientovi. 

To má často vliv na intimitu, a proto je třeba hledat nové formy něžností a tělesného uspokojení – další zátěž pro partnerství. Pro oba partnery je důležité, aby se se změněnou životní situací vypořádali a dokázali spolu otevřeně komunikovat.

Reference:

Je mi 30 let. Nemoc RS mám diagnostikovanou 4roky. Mám 8 letého syna. Skončila jsem v PID. Přestávala jsem být v práci jako ostatní i když jsem se snažila a přecházela různé chřipky atd. Začla jsem marodit a najednou mě přestali potřebovat. Jak mi paní doktorka říkala, když jsem nechtěla být doma a léčeti se z chřipek pokud skončíte na vozíku nebo budete ležet v nemocnici na kapačce myslíte, že za vámi někdo z práce přijde? Měla pravdu najednou se všichni obrátili ke mě zády. Je smutné když vás potká nemoc v nepravou chvili a nikdo se za vás nepostaví. Přitom zůstat mezi lidmi je moc důležité. Upadla jsem na rok do hnusné deprese kdy jsem jen ležela a nic nezvládala. Pak si sehnala práci na doma na pc. A začala se pomalu zvedat ode dna. Chodím zas ven užívám si syna. A hlavně je mi moje rodina oporou za co ji moc děkuji. Je mi ted dobře až na únavu ,která mě omezuje někdy. Chtěli bychom miminko ,ale uvažuji zda bych to zvládla. Možná by mi to pomohlo se pořádně vzchopit. Nemoc mi dala to,že si užívám každého dne kdy se cítím moc dobře. Mám skvělou doktorku a kamarádi, už ne tolik ,ale přece jen někdo zůstal. Petra

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email
Bitnami