Roztroušené kytičky (Radomíra Charvátová)

„Bůh nám nechal tři věci z Ráje: Květiny, srdce matky a oči dítěte.“

Když jsem si v roce 2010 splnila svůj sen: výstup na nevyšší horu Afriky – Kilimanjaro, přála jsem si už jen to, aby můj příběh motivoval někoho k splnění snu vlastního.

V říjnu 2017 se ozval pacient na vozíku s RS – Honza Dušek, kterého ispiroval náš výstup. Jeho přáním byla Svatojakubská pouť, tedy její část z Logroňa do Santiago de Compostela. Nakonec se mu to s pomocí kamaráda Petra Hirsche a dalších přátel, mezi nimiž byla i režisérka Eva Toulová, podařilo uskutečnit. Dokonce ho doprovázel i jeho devítiletý syn.  Z jeho cesty vznikl krásný film Camino na kolečkách a kniha, kterou všem vřele doporučuji.

A proč se o tom zmiňuji? Směla jsem ho totiž s přáteli z Brna po několik dní doprovázet a poděkovat za vše co mi Bůh dává.

I mé putování do Santiaga si vybralo svou daň – zhoršení mé RS, ale všechno zlé je k něčemu dobré.  Má nemoc mi umožnila navrátit se do dětství, na louky, do lesů a na zahradu svých rodičů. Zde jsem začala sbírat bylinky, z nich vít věnečky a vázat kytice. Věnečky – ty adventní jsem vila již od narození dcerky, ale pak se přidali i věnečky na všechna roční období.

Teď se ráda toulám po rumištích, kde nacházím pravé poklady: růžové bodláky, modré bělotrny, planý heřmánek a něžnou kokošku. Nenechte se ale zmást, nejedná se o plevel. Většina z nich jsou léčivky a vydrží mnohem déle, než koupené kytky z holandské burzy, nebo růže bez trnů a vůně, přilétající z Afriky.

Raduji se ze vzniku nových květinových farem, které se vrací ke kytičkám ze zahrádek našich babiček. Nakonec i naše země byla mezi světovými válkami květinovou velmocí.

Práce s květinami také pomáhá nám pacientům s RS s jemnou motorikou, a tak pod vedením floristky Pavlíny s pacienty Rosky Brno, pravidelně vijeme.

Snad se nám podaří roztroušené kytičky přivést do světa :-). S tím nám slíbila pomoc neziskovka Revenium.

Na závěr bych chtěla říct, že by stálo za to mě nafilmovat při sběru kytiček v průmyslových zónách a na podobných místech, kde občas padám do výmolů, bažin, plaším zajíce či koroptve a často se i ztratím.

PS. Omlouvám se všem cestujícím v šalinách, kterým občas uvízne na kabátě „kudlibapka“ z mého šáší v náručí.

(Od Simonky Hanákové)

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email
Bitnami