7. 12. 2022
Žádné komentáře
Můj dřívější způsob života byl o stresu, málo spánku, odbývání se v jídle, tlak na to, být dokonalá a všechno zvládnout. A můj život bude až pak…
A tak jsem plynule profrčela z finančního byznysového světa, přes manažerské řízení, až ke cvičení a jídlu…
Jmenuji se Mirka a rozhodla jsem se změnit svůj život, když mi jednoho dne byla diagnostikována roztroušená skleróza. Zrcadlo mého dřívějšího stylu života. Pojďte se se mnou ponořit do detailnějšího počtení. J
Také to znáte? Pracujete od nevidím do nevidím, v hlavě vám lítají úkoly, co ještě musíte udělat, jak se vám plní mailová schránka rychleji, než ji stíháte vyřizovat… V noci se budíte a nedokážete znovu usnout, protože hlava nejde vypnout. Jste naštvaní, že nespíte a mrháte čas převalováním, protože za tu hodinu byste už vyřešili 20 mailů a tři hořlavé úkoly…
Přátelé si vás, rádoby s humorem, dobírají, že už jste jim týden neodpověděli na zprávu, partner už pomalu vzdává snahu o pochopení vašeho autopilotního fungování a to poslední, na co nacházíte čas, je pokus o nějakou zdravou stravu. Jste rádi, že zvládáte aspoň nějakou stravu. O spánku snad radši ani nemluvím. Pijete hektolitry kafe, které už ani nezabírá…
…To jsem přesně já ještě před nějakou dobou…
Moje práce mě vždycky dost bavila, ale štvalo mě, kolik povinností mám na sobě naloženo. Ještě víc mě ale štvalo, jak špatně se u toho cítím. Byla jsem neustále unavená, nevyspaná, energeticky vyšťavená, cvičení mě spíš vyčerpávalo, než dobíjelo a vůbec jsem neměla chuť na zdravé jídlo, naopak jsem potřebovala rychlou energii, sladké, kalorické, rychlé jídlo.
Měla jsem nechuť k tomu, jídlo si připravovat, vymýšlet, nakupovat, vařit, takže jsem točila to stejné dokola – vločky s tvarohem, banánem a burákovým máslem. A vajíčka. A jedla hodně venku. Což lezlo dost do peněz.
Když se mi přejedla moje klasika, neměla jsem vůbec chuť jíst, i když mi škrundalo v břiše. Jídlo mě otravovalo, obtěžovalo, zdržovalo. Chtěla jsem spolknout nějakou zázračnou pilulku plnou živin a dokončit konečně všechny ty úkoly, abych si pak mohla třeba jen tak číst.
Ale ty úkoly nikdy nekončily. Čím rychleji jsem na nich pracovala, tím rychleji se objevovaly další. A tak jsem jednoduše stavěla sebe až na poslední místo a na prvním místě byla moje práce a honba za tím pocitem dokončených úkolů, čistého stolu a “ažpaků”.
Totiž, že já budu žít až pak..
Pamatuju si, jak jsem seděla v noci na gauči s notebookem, dodělávala nějaký úkol, který měl deadline, totálně se mi zavíraly oči a já si nedovolila jít spát, dokud to nedodělám. Šla jsem si uvařit kafe, nacpala se rádoby zdravou čokoládovou tyčinkou Flapjack s tím, že to prostě už dotáhnu a vyspím se o víkendu. Bylo půl třetí ráno!
Krátce na to přišel velký pátek 13.3.2020 a s ním první covidový lock down.
Cítila jsem velký průšvih, ale zároveň paradoxně obrovskou úlevu. Moje hlava dovolila mému tělu polevit a já jsem postupně přestala vidět na jedno oko. Myslela jsem si, že ho něčím vykapu, že mi tam jen něco spadlo. Druhý den se to bohužel nezlepšilo, ba naopak. Sobotní večer jsem tedy strávila na pohotovosti.
Následující 4 týdny byly jedny z nejhorších. Spousta vyšetření, testů, hospitalizací, kortikoidů, podstoupila jsem CT, magnetickou rezonanci, lumbální punkci, po které jsem měla 14 dní neskutečné bolesti páteře. Jako odpůrce léků jsem se cpala prášky na bolest, bez kterých bych nevydržela. Proběhla jsem cílovou páskou ruku v ruce s novou kamarádkou – roztroušenou sklerózou.
A co teď? Co se to stalo? Jak se to stalo? Jak to, že se to stalo mně? To se přece děje jiným. Já jsem vždycky zdravá. Po otázkách přišla lítost a výčitky: “Proč jsem se k sobě takhle chovala? Proč jsem mému tělu tak ubližovala? Proč, proč proč…?” Musela jsem se smířit s tím, že je s mým tělem něco špatně.
Postavila jsem samu sebe před otázku – oběť nebo tvůrce? A začala tvořit. Začala jsem věnovat pozornost sama sobě a tomu, jak své tělo uzdravit, jak mu pomoct. Od lékařů, specialistů, přes terapie až k čínské medicíně. Od všeho jsem si vzala něco. Jedno bylo ale společné. Málo stresu, zdravá strava, hodně spánku a mít se víc ráda.
A ono to spolu souvisí. Když se má člověk rád, dává se na první místo, pečuje o sebe a své zdraví. A to mě úplně pohltilo. Začala jsem tedy pracovat na odstranění všech stresových situací. V práci jsem dala výpověď. Začala jsem víc spát. A započala cestu tématem, které mě úplně uchvátilo – vliv stravy na zdraví.
Fascinovalo mě, jak funguje lidské tělo. Četla jsem knihy, zajímavé zdroje na internetu, koukala na smršť různých videí, koupila jsem si nabitý kurz výživového poradce, naučila se pracovat s kaloriemi, absolvovala různé online přednášky, kurzy, semináře a webináře, začala jsem sestavovat jídelníčky…
Ale hlavně – vše převádím do praxe. Jídlo a jeho příprava mě začala zase bavit.
Jakto? Co se změnilo?
Sama na sobě jsem pocítila, jak moc je důležitá výživná a pestrá strava pro naše zdravé tělo i mysl.
Nastavila jsem sama sobě jídelníček. Začala jsem víc spát. A sportovat tak, aby se mi zase vyplavovaly endorfiny. Nikoli proto, že se přeci „musím“ hýbat.
Moje tělo se vyživilo a já z toho čerpám jen samé benefity. Nejen, že jsem zhubla, získala neuvěřitelný příval nové energie, nálada se mi změnila, ale cítím se prostě šťastnější a vyrovnanější, s větší lehkostí a radostí do života.
A při RS je tohle velmi důležité. Naše tělo je nemocné, má zánět a my se k němu potřebujeme chovat s úctou, pokorou a respektem. Pomáhat mu, jak jen můžeme, aby zdravě fungovalo co nejdéle.
Tedy hýbat se a tím udržovat kvalitní spojení mezi nervovým a svalovým vláknem.
Jíst zdravě a tím vyživovat tělo, vyhýbat se zánětlivým potravinám, které probouzí záněty v těle.
A více o stravě a jejím vlivu na naše zdraví si povíme v příštích článcích.
