Prvním rokem mi místo vánočky vznikl vánoční langoš,těsto trošku překynulo. Druhým rokem jsem vytvořila pro změnu maketu vánočky,
výsledek bylo možno použít jako pazourek. Tož jsem se letos pustila do obdoby
vánočky – tzv. štoly drážďanské, pečící se alespoň tři týdny před Štědrým dnem.
Výsledek, jak nazval můj přítel Radek, „ikona“ ! Spletl si ji s ní, když
ji našel zabalenou v ubrusu v horním patře poličky při vánočním úklidu.
Já se však nenechala svými neúspěchy na poli cukrářském odradit a s
povzbuzováním dcery jsem se vrhla na půvabné barevné moderní francouzské
makronky. Chcete-li prožít nejméně šest hodin intenzivní práce v kuchyni
při pečení a několika hodin úklidu, to vše za zvuku adventních pokojných písní,
plných radostného očekávání Krista, s výsledkem dvaceti podivně
vyhlížejících útvarů, zde je můj skvělý návod:
- Mletí 3 pytlíků mandlí na tupém mlýnku po prababičce.
- Vaření sirupu z cukru a jeho zašlehávání do sněhu z 8
bílků ručním mixérem, který se při této příležitosti zavaří, zpomalí svůj chod
a začne strašně smrdět a závěrem se nádoba s bílky protočí pod rukou a
rotující čepel vytvoří po kuchyni pěknou sladkou a hustou bílkovou kružnici.
Pozn.: Moc "pěkně" se myje. - Barvení těsta různými, v našem případě již zkrystalizovanými
potravinářskými barvami. - Rýsování patnácti kružnic na šablonu pod pečící papír, ať víte kam
makronky umístit. Práci s kružítkem po 25 letech snad zvládnete a nanášíte
od oka makronkové těsto do vytvořených kruhů. Pozn.: Na jedno oko bohužel
kvůli mé RS hůře vidím, budiž to moji omluvou. - Výroba zdobítka
z igelitového pytlíku, jemuž ustřihnete roh a marně se pokoušíte hmotu na
makronky nanášet na plech dle odhadu. Skončíte u lžičky jako já a s pěti
prostřihnutými zapatlanými pytlíky. - Pak se asi deset plechů makronek suší, peče, pak zase suší a potom
vyřezává z pečícího papíru, se kterým většinou splynou. - Krém udělejte jako já, co nejsložitější vařený krém ze žloutků,
z kterých se vám podaří udělat ve vodní lázni míchaná vajíčka… - Výsledkem bude spousta
barevných roztodivných tvarů, které nelze slepit pospolu, protože tak jako je
každý člověk originálem, tak je i makronka.
Marně přemýšlím nad tím, proč jsem letos opět nezkusila
vánočku nebo proč jsem opět nevymalovat obývák. To jsem dva dny před
Štědrým dnem loňského roku sešla z naší podkrovní ložnice v šedém županu
s bílými puntíky do našeho šedého obýváku, z brambory jsem vytvořila
razítko a na šedou stěnu, která mně připadala moc fádní, nanesla bílé puntíky
z balakrylu. Ano vytvořila jsem si mimikry k mému županu a vypadalo
to krásně vánočně. Omluvou by mohlo být, že jsem se domnívala, že v lednu
budeme malovat. Již se blíží druhý leden dalšího roku, puntíky na stěně stále
krášlí náš obyvák a doma mě již všichni prosí, ať už nic nedělám a jenom ležím
a čtu si….
Tož nebuďme smutní, že se letos opět vše nedaří,
důležité na Vánocích je, že je vůbec můžeme slavit, že nás pojí láska, že máme
koho obdarovat, s kým si vypít svařáček na trhu a také komu potřebnému
otevřít srdce. Vybavuje se mi článek z minulého týdne, kdy do Košic
přilétlo 150 syrských křesťanů, kteří se na letišti vyděšeně ptali, zda mohou
na krku nosit křížek. Pro ně to budou po dlouhé době první dny bez obavy o svůj
život a svých nejbližších. Proti tomu naše starosti s úklidem, sháněním
dárků a pečením makronek jsou opravdu nicotné.
Vzduch je plný andělíčků,
třpytí se a křídly šumí,
každý zpívá haleluja,
krásně, jak jen anděl umí.
Jan Neruda
