Letos jsem poprvé nominovala dva své kamarády na Cenu Olgy Havlové. Naďu Novákovou, předsedkyni ostravské ROSKY, se kterou nás pojí přátelství přesně čtrnáct let. A Honzu Škrkala, Parkinsonika z moravských Dubňan, na jehož Parkinsoniádu jezdím téměř pravidelně již 10. let dělat rozhodčí. Jejich životní elán, obrovská potřeba pomáhat ostatním a přitom stále bojující s příznaky svého onemocnění… Jsou pro mne obrovským vzorem a životním "nakopávačem".
Kéž by Nadi dnešní ocenění dodalo elán do života dalším ereskářům! S ereskou se žije! Nebojuje! A Naďa je toho skvělým příkladem!
Porotci Ceny Olgy Havlové letos vybírali z 26 kandidátů. „Obdrželi jsme strašně moc nominací a vybrat laureáta bylo velmi obtížné. Porota při posuzování, kdo si odnese sošku od Olbrama Zoubka, brala v úvahu hlavně to, jak dlouho se nominovaný dané problematice věnuje,“ uvedla Monika Granja, ředitelka Výboru dobré vůle, který cenu uděluje.
Naďa Nováková žije s diagnózou roztroušené sklerózy už dvě desítky let. Časem musela kvůli nemoci odejít z práce. Od roku 2003 přesto předsedá občanskému sdružení Rosky Ostrava. Ta sdružuje pacienty, kteří jsou postiženi touto nemocí, jejich příbuzné i dobrovolníky, kteří chtějí nemocným pomáhat. Sdružení Roska pomáhá pacientům cvičit, plavat nebo jezdit na koních. Společně vyrážejí na výlety a zvládají dokonce horské túry, například na Lysou horu.
Kromě zájezdů, výletů, vzdělávacích seminářů nebo rekondičních pobytů organizuje pětapadesátiletá matka dvou dcer také každoroční vzdělávací konferenci. Nováková byla za svou práci odměněna bronzovou plastikou Olbrama Zoubka nazvanou Povzbuzení.
Hanka Potměšilová
