Ojoj. Znáte to každý. Najdete na sobě klíště a… Něčím takovým si teď prošel náš bloger Marek Blažíček. Přečte si jeho dnešní sloupek.

Asi každému, komu diagnostikovali eresku, tato věta projela někdy hlavou. Má to ale smysl, sypat sůl do vlastních ran? A přesně nad tím se zamýšlí ve svém dnešním blogu Marek Balžíček.

Léto roku 2017. Už pár měsíců se mi občas stává divná věc: třeba jede autobus a já nezaostřím na jeho číslo. Tu cifru prostě za žádnou cenu nerozluštím. Prostě ne. Konečně se rozhodnu jít k očnímu. A teď zrovna sedím na chodbě a čekám na výsledky vyšetření, které mělo zjistit, co s očima mám.

V dnešním bloku Marka Blažíčka se můžete dočíst, jak může vypadat jedno “typické ráno” pacienta s ereskou. Hezké čtění!

Nechte se ve vedrech osvěžit dnešním sloupkem Marka Blažíčka. Stojí za to!

„Půjdeš taky? Nechceš se radši učit?“ je přede mě položena otázka ohledně mé účasti na akci Pojďme s Reveniem uklidit Hluboš.
Nastává morální dilema.
Potřebuju dopsat tisíc věcí do školy, zkouškové se blíží. Zároveň s určitostí vím, že přes den nic nevyplodím. Tudíž bych mohl dělat něco užitečného…

“Viděli jste někdy prasátko vpuštěné do tanečního sálu? Zhruba tak zřejmě vypadám, když klopýtám k prodavačce a prskám na ni: „Dobrý den! Pánská pruhovaná trika?“ O peripetiích s nakupováním píše Marek Blažíček v dnešním sloupku.

Přesně tak začíná nový blog Marka Balžíčka. Tak schválně? Tralalák, mrkvák, kabrňák nebo praní na valše? Platón, Nietzsche či Sartre? A co Vy?

Netoleranci říkáme odlišný názor a nenávisti jeho vnější projev. Už dost. Už pojďme zase zpět. Alespoň jednou nohou do reality Avengers, kde se dobro nazývá dobrem a zlo zlem. I když z ní kape patos, píše v dnešním blogu Marek Blažíček.

Tak co? Prozradili byste číslo autobusu našemu blogerovi Marku Blažíčkovi? Začtěte se do jeho nového příspěvku. A schválně, kdo ANO a kdo NE…

Kdybych měl vypsat věci, za které se v životě stydím, byl by z toho román. Nebo alespoň novela. Absolutní neschopnost existence v dlouhodobém partnerském vztahu, arogance, egocentrismus… Tyhle věci ale lidi na ulici nevidí a nezajímají je. Hurá! Jejich zájem se obrací na „fasádu“. Přiznávám, že ta má není nejpohlednější, ale troufnu si přeci jen říct, že s trochou sebezapření se pohled na ni dá snést. Dobře, minimálně nevyvolává všeobecné pohoršení…