„Zelenina uspořádalapomstu za to, že si se jí smál,“ běží mi v hlavě: „teď zhyneš bídnou
smrtí, tedy v tom lepším případě,“ skučím. Mezi skučením, naříkáním a
myšlenkami na smrt se pokouším pracovat. Inu… už jsem měl i produktivnější
chvíle, ale s deadline je nekompromisní svině.
Další motiv ve vtipné
etudě rozehrává RS, která (jako již tradičně) vysílá elektriku do levé ruky.
„To často máš z toho, že jsi ve stresu,“ vysvitne mi v mozku. Jsem ve
stresu? Ale jistě, jsem ve stresu. Nesmím být ve stresu. Nebuď ve stresu. Aha,
takže jsem v dalším stresu z toho, že jsem ve stresu.
Až vás tohle potká a vy
budete mít stres ze stresu z toho, že jste ve stresu, doporučuji si jít
lehnout a vyčkat na odchod všech stresů i deadlinů. Udělal bych to sám, ale
bojím se, že na mě odněkud vybafne zelenina. Za poslední týden jsem nějak
zapomněl, co mám v lednici…
