No přátelé považte: mou první lásku na základní škole rozesmál spolužák prostým souslovím: „Marek-párek“. To je absolutní intelektuální devalvace! Můj první milostný akt se neodehrál, protože věta: „Tak se rovnou svlíkni.“ dočasně absolutně ochromila mou schopnost pohybu. (Ano, raději jsem posléze zbaběle prchl. Přeci jen každý Don Juan musel dozrát, že?)
A vůbec mám na tu lásku nejasný názor. Kde by člověk taky zatraceně mohl najít nějaký ideál? V literatuře? Když nejslavnější milostná dvojice Romeo a Julie ze Shakespearovy stejnojmenné hry byli zřejmě natvrdlí hlupáci, kteří si ani nebyli schopni předat vzkaz? Kinematografie? Odpusťte, ale i v těch nejsentimentálnějších chvilkách mi Titanic připadá komický… Nehledě na to, že jsem před Shakespearem vždy upřednostňoval Viana, nebo Camuse, u filmu případně Lynche. A ti to s tou láskou mají přeci jen krapítek jinak.
Upřímně mi vždycky přišli opravdovější, protože láska je podle mě vážně spíš klouzavé a sluzké (občas i slizké) téma. Že ne? Zkuste si ho vysvětlit během minuty. Nejde to co? Zkuste si to u jakéhokoliv jiného pojmu a máte to dřív, než leckdo třikrát zopakuje slovo MADAGASKAR. Ani dějiny nám v interpretaci pojmu nepomohou, protože dřív byla láska poněkud ohybána mocenskými praktikami…
Ne, jdu po povrchu, já vím, já vím… Jenže zkuste to jinak! A jak potom někdo může tvrdit, že někoho miluje? Jistě mi budete oponovat, že proto, aby člověk něco cítil, nemusí ihned chápat? A já tvrdím, že když nebudu vědět, jak smrdí spálená vajíčka, tak rozhodně nebudu vědět, jestli je cítím. Ne, dobře, už přestávám!
Pokud si myslíte, že pojem láska chápete, nebo mu rozumíte, tak vám gratuluji. Jste šťastní lidé a užijte si svátek všech zamilovaných. Nám ostatním nezbývá, než se ho dál snažit pochopit… Tak třeba příště.
