Deprese se vyskytuje u pacientů s roztroušenou sklerózou přibližně třikrát častěji než u běžné populace. Proč tomu tak je? Jedná se jen o vliv složité situace, nebo za tím stojí něco víc? Kdy zpozornět a jak problém řešit?
Úvod
Depresí trpí přibližně 20–50 % pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). Řada z nich zažije depresivní epizodu dokonce ještě před stanovením diagnózy RS. Deprese není vázána jen na akutní vzplanutí autoimunitního zánětu, tedy ataku. Řada nemocných může trpět depresí i v dalším průběhu nemoci. Čím je vyšší výskyt deprese u pacientů s RS způsoben?
Příčin je několik
Příčin vzniku deprese je u roztroušené sklerózy hned několik. Vliv má bezesporu chronický zánětlivý proces probíhající v centrálním nervovém systému. Negativní roli hrají například prozánětlivé cytokiny, které jsou uvolňovány aktivovanými makrofágy v rámci autoimunitní reakce. Podávání těchto cytokinů zdravým dobrovolníkům vyvolává příznaky splňující kritéria deprese.
Deprese souvisí i s lézemi a atrofií v částech mozku, které bývají při RS postižené. Vliv na depresi má rovněž ztráta nervových vláken. Svou nezanedbatelnou roli mají bohužel také nežádoucí účinky léčby roztroušené sklerózy. To se týká jak léčby akutní, tak dlouhodobé.
Riziko deprese stoupá s nezaměstnaností, dlouhodobým pobytem v domácím prostředí, nízkým životním standardem a při progresi onemocnění také s narůstající disabilitou. I přesto je nejvyšší riziko výskytu depresivní epizody v prvních měsících po stanovení diagnózy. Depresivní epizoda v tomto období postihne až 40 % nemocných. Výrazným problémem u pacientů s roztroušenou sklerózou je dále vysoký výskyt úzkosti. Ta potká až 90 % pacientů.
Všímejte si varovných příznaků
Nejen u pacientů s RS je třeba si všímat varovných projevů – signálů deprese. V terénu RS je bohužel posouzení projevů deprese často obtížné. Problematické je například posouzení chronické únavy, která se u nemocných s RS vykytuje v 75–80 % případů, ale patří rovněž k příznakům deprese. Mezi hlavní symptomy tohoto psychiatrického onemocnění dále patří:
- podráždění, smutek
- ztráta zájmu o dřívější záliby
- pocity beznaděje, neužitečnosti
- problémy se soustředěním
- nekontrolovatelný pláč
- problémy s rozhodováním
- zvýšené nutkání ke spánku
- problémy s usínáním a nočním spánkem
- nevysvětlitelné bolesti
- zažívací obtíže, nevolnost
- sexuální problémy
- bolest hlavy
- změny chuti k jídlu spojené se změnami hmotnosti
Některé projevy a tvrzení jsou přímo varováním před suicidálním pokusem:
- zmiňování sebevraždy
- časté hovory či myšlenky o smrti
- komentáře o beznaději, vlastní bezcennosti
- sdělení typu „Bylo by lepší, kdybych tady nebyl!“
- zhoršování projevů deprese (problémů se spánkem, jídlem apod.)
- náhlá změna nálady – klid a dobrá nálada ihned po depresivním období
- nebezpečné chování (jízda na červenou apod.)
- snaha uspořádat si záležitosti, sepsat poslední vůli
Mysl a tělo spolu úzce souvisejí
Deprese, imunitní systém a nervový systém spolu souvisejí víc, než by se mohlo zdát. Každé vychýlení z rovnováhy v oblasti psychiky vede ke změnám činnosti mozku i imunitního systému. Deprese, znechucení či úzkost způsobují produkci takových mediátorů, které nepříznivě ovlivňují imunitní systém. Snižuje se jeho schopnost uhlídat rovnováhu organismu. Člověk snáze podlehne infekci, imunitnímu systému snáze unikne vyvíjející se nádor. Pozitivní nálada, pozitivní myšlení a ladění naopak imunitní systém ovlivňují příznivě.
Nelze se zaměřit pouze na tělo a mysl vynechat. Jakékoliv projevy deprese či úzkosti by měly být včas podchyceny a léčeny. Ideální je samozřejmě psychiatrická a psychologická péče. Nejrizikovější skupinou jsou nově diagnostikovaní pacienti. Těm pomáhá překonat těžké počáteční období také například Sdružení mladých sklerotiků nebo Unie Roska. Důležité je pacientům vysvětlit, že psychické obtíže je třeba řešit, a poradit jim, kam se mohou obrátit.
Zdroj:prosestru.cz
