Na fyzioterapii, kterou jsem začal pro zhoršenou chůzi navštěvovat, pracuje dobrá duše. Umí pozorně naslouchat a ráda pomáhá lidem. Když vyslechla moje problémy s častým močením, doporučila mi urologa, který má jednak zájem o pacienty a druhak chápe nás s diagnózou RS.
Konečně urolog, který určitě rozumí mému problému. Při první kontrole mě důkladně vyslechl, brzy na to, při druhé, důkladně vyšetřil – vešel jsem do jeho ordinace. Za jeho zády nastoupeni studenti medicíny, chlapci i děvčata.
“Svlékněte se a položte se prosím na záda na lůžko.” Pane bože, já stydlivka, zlý sen. ”Uvolněte se prosím, povolte hlavně v oblasti svěračů. Výdech….” Jistě. Dlouhou lubrikovanou hadičku mi za přítomnosti mediků zasunul močovou trubicí až do měchýře. Zpotil jsem se. Navíc pohledy přítomných. Ještě že jsme všichni s rouškami na tváři, stud je pak menší. Byl jsem už tak odevzdaný, že mi bylo vlastně všechno jedno. Snad jsem se té situaci pod rouškou i zasmál. Kde je to mé dno, od kterého se delší dobu snažím odrazit?
Pan doktor měřil tlak, objem, průtok moči atd. Vyvedl mě z omylu, že by moje problémy vyřešila zázračná tabletka. Byl jsem přesvědčen, že opravdu existuje prášek na problémy tohoto druhu. Kdysi dávno jsem totiž vezl delší trasu autem babičku a tvrdila mi, že si vzala prášek, abych nemusel pořád zastavovat. Ale byla to asi spíš plena. “Důležité je, aby jste spal jako dřív a nemusel se stále budit na WC.” Vyřešit tuhle otravnou a dlouhodobou nepříjemnost byla jeho ambice. A moje toužebné přání. Jak to nakonec dopadlo, prozradím v některém příštím příspěvku.
