První trasou frenchway camino z městečka Saint-Jean-Pied-De-Port je hend první červnový den nádherná horská etapa. Nutno podotknout, že zdolání této trasy není opravdu nic lehkého, je to 25 km s tím, že prvních 20 km se jde prakticky stále do kopce a po dosažení nejvyššího bodu trasy, který je ve výšce 1400 m následuje klesání dolů do Roncesvalles které leží již ve Španělsku. Tato horská trasa francouzské cesty camino nabízí neskutečné výhledy na Pyreneje, do zelených údolí a prostirných luk.
Cestou potkáte volně pobíhající koně, pasoucí se ovce a krávy. I když se jedná o náročnou trasu zážitek z cesty je úplně vynahrazen malebnosti krajiny. Cestou je možnost se občerstvit a doplnit vodu zhruba po 9 km od opuštění francouzského městečka Saint-Jean. Velký velký obdiv mají starší lidé kteří se rovněž vydávají na toto trasu, cestou jsem potkal dvě japonské babičky zřejmě dobře trénované, respekt!
Po absolvování trasy vás čeká krásný Alberque ve Španělském městečku Roncesvalles, kde vás ubytují v klášteře s výbornou večeří.
Po pořádném spánku ráno vyrážím směr městečko Zubiri. Je to mírně zvlněná, 21 km dlouhá trasa člověk si krásně protáhne nohy po náročném přechodu Pyrenejí, takže jsem si cestu náramně užil a celou ji prokecal ze sympatickou skupinkou Španělů.
Zítra vyrážím směr Pamplona, což je hlavní město oblasti Navara s krásnou gotickou katedrálou a velmi zajímavou historii, takže kromě chození mě čeká i trošku trochu památek.
Moje doporučení pro všechny začínající poutníky jsou dobré trailové boty, vzdušné, nízké. Ti co měli vysoké, trvdé pohorky, tak chudáci řešili po horské etapě první puchýře, takže určitě spíše vzdušné boty. Nekoupat nohy v potoku, protože kůže změkne a následný pochod nohy zničí, i když je to velmi lákavé a příjemné zchlazení.
AHOJ! a pokud to vyjde ozvu se zase za pár dní.
Marek Matula
A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?
Radka k tomu do svého blogu napsala:
Můj malý bráška se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.
Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).
Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.
Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE
