Moc zdravím všechny čtenáře blogu Radky Charvátové. A nově i sdružení mladých, kteří mají tuto nemoc a jsou sdružení ve skupině: Mladí sklerotici. Děkuji vám moc za vaše vzkazy. Já na vás myslím každý den, jste mladí. Dejte si do vašich životních přání uspořádat tuto cestu, protože zážitky z ní vynahradí několik let jiných dovolených. Určitě to zvládnete! Když ne celou, tak některý úsek 😉.
Od posledního článku uběhly čtyři etapy. A tedy téměř dalších 100 km v nohách. Právě se nacházím v krásném španělském městě Burgos, které je zároveň hlavním městem stejnojmenné provincie. Těším se na večerní prohlídku památek. Největším lákadlem je zde krásná a obrovská gotická katedrála Panny Marie.
Naposled jsem vám psal z města Najéra. Mezitím jsme prošli další čtyři etapy. Byla to cesta do Santo Dominga, následně do Belorada, potom do malé vesničky Ages a dnešním cílem je právě Burgos.
Za těch 100 km se měnila krajina, která přecházela z vinařské oblasti La Rioja, do zvlněné krajiny provincie Burgos, plné polí.
Následně do velmi zajímavé krajiny, která mi připomínala Bílé Karpaty. Zelené louky s osamělými buky, velmi starými. Navíc, jako v Karpatech, s krásnými výhledy do okolí. Dnešní dnešní etapa šla více skalnatým terénem a dostali jsme zabrat v jednom kopci. Vrchol ale stál za to, viz foto.
Ráno jsme se úspěšně vyhnuli silnému dešti. A to tak, že jsme se schovali do místní hospůdky. Při té příležitosti jsme si dali snídani. Velmi oblíbený nápoj je tu džus z čerstvých pomerančů. Pan domácího ho před námi udělal. A samozřejmě v této oblasti, i v celém Španělsku, je velmi oblíbený pršut, španělsky: jamon serrano. Takže na snídani byla olivová ciabata s pršutem a k tomu café con leche (káva s mlékem). Fotku této snídaně a další fotky z cesty najdete na instagramu: frenchway_camino
Zítra opustíme město Burgos a na této etapě zároveň prolomíme hranici 300. km. Můj parťák Isac (kamarád, amigo, kterého jsem potkal tady na cestě, první den na ubytovně) má chudák několik puchýřů a bolí ho nárt. Tak se drží zuby nehty, ale přemýšlí o nějakém dni volna, aby nabral sil na další pokračování. Mně zatím nohy drží (klep, klep) a poslouchají. Tak půjdu dál bez přestávek, abych stihl být v Santiagu de Compostela do konce měsíce.
Posílám Adios že Španělska, přeji Vám fajn začátek nového týdne. Zdravím i farnost Moutnice. Děkuji za vaše vzkazy a budu se těšit zase za 3,4 dny nebo po 100 kilometrech ahoj tady!
Marek Matula
A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?
Radka k tomu do svého blogu napsala:
Můj malý bráška se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.
Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).
Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.
Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE
