Ahoj, moc vás zdravím! Píši po delší pauze. Vše je ok, nohy krásně šlapou. Dobrá nálada každý den. Jen tu člověk trošku bojuje s vedrem. Když dorazím odpoledne do cíle etapy, tak většinou studená sprcha a můj mozek už není schopen vyplodit žádnou rozumnou větu. 😀
Tak jsem čekal na vhodnou příležitost, až budu moci poskládat myšlenky dohromady.
V této době již nepočítám, kolik jsem toho už ušel. Ale sleduji ukazatele, které sdělují, kolik toho zbývá. To je na jednu stranu fajn, protože si řekněte, že vaše cesta se blíží konci. A na druhou stranu mě to každý den nutí se zamyslet, protože ty krásy, které člověk prožívá každý den, ať jsou to již nádherné přírodní scenérie, historické stavby, kulturní památky poznávání místního života, nová přátelství….to bude chybět. Cesta je cíl a o Caminu to platí obzvlášť. Camino vás nabíjí, přivádí na jiné myšlenky dává sílu. Camino je i o lidech, co to jdou s Vámi, jejich osudech, přáních.
Taky pozoruji, co dokáže všechno lidské tělo. Měl jsem několik etap, kdy se šlo přes 35 km a už docházely síly. Hlavně skrz vedro, protože jít na španělském slunci i jen třeba hodinu, tak to z vás vytáhne veškerou sílu. Ale pokud má člověk silnou mysl a ta poručí, tak tělo poslouchá. I když už nemůže. Potvrdí se vám pravda, kterou slýcháte, že bolest je jen stav mysli a dá se překonat, mozek vydá pokyn a nohy jdou, musí to respektovat, ať se jim to líbí, či ne.
Aktuálně mi zbývá méně než 130 km do Santiaga de Compostela. Jsem již v Galicii. Na ulicích měst můžete slyšet jejich jazyk, který podle mého názoru i preferují před španělštinou. Jsou na to hrdí. Galicie je známá svou výbornou kuchyní. Hlavním městem Galície je právě cíl cesty poutníku Santiago de Compostela. Vstup do této oblasti proběhl přes krásné hory. Měl jsem to štěstí, že jsem do Galicie vstoupil brzy ráno, při rozednění a bylo to něco neskutečného.
Poslední dny jsem potkal řadu zajímavých lidí. Za zmínku stojí sympatický chlapík z Německa, který vyšel 1. března z Lipska. V Německu teď vyšel článek o jeho cestě. A jemu sem volala německá televize a dělala online interview. Zkuste se podívat na mapu, jak daleko je Lipsko od Santiaga. Neskutečný výkon.
Cesta mě předešlé dny vedla přes krásná města a rád bych zde zmínil nádherné katedrály a to v městě Leon a následně i v městě Astorga. Jsou to impozantní stavby. Pro mnohé poutníky je to možnost, zajít na tak krásném místě na mši, a nabrat další sílu do cesty i do života. Já měl to štěstí, že jsem procházel Astorgou, zrovna když začínala mše. Tak jsem se jí zúčastnil. A to byl další silný zážitek z cesty. Foto katedrály přikládám. Na instagram dávám fotky z každého dne cesty frenchway_camino
Posílám pozdravy, poslední článek zde napíši už ze Santiaga, kam bych měl dorazit v pátek 30 června.
Přeji vám pěkný týden a ahoj tady v pátek!
Marek
A proč Marek, brácha naší blogerky Radky Charvátové putuje právě do o Santiaga de Compostela?
Radka k tomu do svého blogu napsala:
Můj malý bráška se rozhodl, za nás pacienty s RS putovat měsíc 780 km. A od toho okamžiku Vám budu přinášet jeho deník z cest.
Je to 6 let, kdy jsem na posledních 100km mohla na pouti doprovodit kamarada Honzu Duška, take pacienta. Honza nyní žije v jediném zařízení pro nase pacientys RS v Domově Svatého Josefa v Žirči a své cestovatelské sny sní stále! Má za sebou již i Černobyl na kolečkách a moc rád by i “ ujel do divočiny na Aljasšku:-).
Drzim bráškovi i Honzikovi pěsti a děkuji že žijí i naše sny a dodavají nám naději, že nemocí vše nekončí.
Předešlé zápisy z cesty Marka najdete ZDE
