Byl jsem objednán k paní neuroložce, která pojala podezření na vážnější problém již z funkce mých očí. Sledoval jsem předmět v její pohybující se ruce a nebyl jsem schopen bez problémů dohlédnout příliš do strany. Periferně jsem viděl předmět dvojitě. Udělala mi vyšetření očního nervu, jehož nesprávná funkce je silnou indicií pro RS. Poté EEG a poslala mě do nemocnice, kde mi měla být provedena lumbální punkce, tedy odběr mozkomíšního moku. To je k diagnóze RS nezbytné.
Měl jsem z toho hrůzu. Doporučuji negooglit, jinak se dozvíte, že se jedná o jedno z nejhorších ambulantních zákroků a váš strach bude o to větší.
Před punkcí jsem dostal kapačku. “Vy se hodně bojíte, že jo” řekla mi sestra. Ano, bál jsem se dost. Pan doktor mě posadil na lůžko a zřízenec mi držel nohy. Velkou dlouhou injekci mi zasunul mezi obratle a když nabíral mok, nohy mi nekontrolovaně vystřelili. Zřízenec to zkušeně očekával a držel mě. “Hotovo”, nebylo to příjemné, ale zdaleka ne takové, jaké jsem s hrůzou očekával.
Ještě do tunelu pořídit snímky magnetické rezonance. Na výsledky jsem čekal pár dní. Den D se přiblížil a paní doktorka mi sdělila – mám dobrou a špatnou. Tak prosím. Nemáte nádor na mozku, jak jsem se domnívala. Máte roztroušenou sklerózu.
Uf, nedošlo mi co se děje, ale nehroutil jsem se. Venku bylo hezky, květen 2016. Začal nový život. Těžší. Jestli ve výsledku horší, nevím, to ukáže čas.
