Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) dne 4. 12. 2014 na webových stránkách upřesnila některé nejasné informace o invalidních důchodech.
1. Pokud jsem byl uznán invalidním, musí mi být přiznán invalidní
důchod.
Nikoliv. Nárok na invalidní důchod nenastane automaticky s
uznanou invaliditou. Nárok na něj vznikne občanovi, který se stal podle posudku
posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) invalidním pro
invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně a současně získal potřebnou dobu
pojištění stanovenou zákonem o důchodovém pojištění. Získání potřebné doby
pojištění se nevyžaduje jedině v případě, kdy invalidita vznikla následkem
pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Zákon neumožňuje, aby invalidní důchod
byl přiznán tomu, kdo již dosáhl věku 65 let nebo splnil podmínky pro „řádný“
starobní důchod. V těchto případech mají lidé možnost požádat o starobní důchod.
Pracovníci OSSZ a ČSSZ v praxi poměrně často řeší případy, kdy sice člověk
byl uznán invalidním, ale invalidní důchod mu nemohl být přiznán z toho důvodu,
že nesplnil důležitou podmínku potřebné doby pojištění. Pokud takový člověk
zůstane bez příjmu, lze mu doporučit, aby se obrátil na příslušné kontaktní
pracoviště krajské pobočky Úřadu práce ČR. V jeho působnosti je výplata dávek
státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením a pomoci v
hmotné nouzi. Některé situace, kdy byla zamítnuta žádost o důchod pro nesplnění
podmínky potřebné doby pojištění, lze řešit pomocí doplacení dobrovolného
důchodového pojištění. Účast na dobrovolném důchodovém pojištění může také
pomoci k získání nároku na důchod v budoucnu. Odbornou pomoc v těchto případech
poskytnou vždy pracovníci OSSZ.
2. O invaliditě rozhoduje diagnóza.
Nerozhoduje.
Invalidita je definována jako pokles pracovní schopnosti, který nastal z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to nejméně o 35 %. Invaliditu,
resp. její stupeň stanoví posudkový lékař OSSZ na základě posouzení zdravotního
stavu z doložených lékařských zpráv. Podle míry poklesu pracovní schopnosti jsou
pak rozlišovány tři stupně invalidity. Posouzení invalidity je úzce
specializovaný proces, zdravotní postižení (stanovené diagnózy) musí posudkový
lékař hodnotit jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Čili nehodnotí
se postižení nebo diagnóza, ale jejich funkční dopad na pokles pracovní
schopnosti (v případě invalidního důchodu).
3. Potřebná doba pojištění po nárok na invalidní důchod činí 5
let.
Neplatí vždy. Podmínka doby pojištění pro přiznání invalidního
důchodu je závislá na věku žadatele. U lidí ve věku nad 28 let činí potřebná
doba pojištění 5 roků a zjišťuje se z posledních deseti roků před vznikem
invalidity. U osob ve věku do 28 let je potřebná doba pojištění kratší (u osoby
do 20 let je kratší než 1 rok, u osoby od 20 do 22 let alespoň 1 rok, u osoby od
22 do 24 let alespoň 2 roky, osoby od 24 do 26 let alespoň 3 roky a u osoby od
26 do 28 let alespoň 4 roky). Podmínka potřebné doby pojištění se považuje za
splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoli období 10 roků dokončeném
po vzniku invalidity. U lidí starších 38 let je při nesplnění této podmínky
možné splnit podmínku potřebné doby pojištění 10 let v období posledních 20 let
před vznikem invalidity (v takovém případě ovšem nelze potřebnou dobu hledat v
období dokončeném po vzniku invalidity).
4. Invalidní důchod je přiznán natrvalo.
To je mylná
domněnka. Zdravotní stav zpravidla není neměnný. V průběhu času může docházet k
jeho zlepšení nebo naopak ke zhoršení. Z tohoto důvodu posudkový lékař při
stanovení invalidity určí také termín kontrolní lékařské prohlídky. Provádí se
obvykle v intervalu 1 – 3 roky na základě závažnosti zdravotního stavu. Podle
výsledku kontrolní lékařské prohlídky může dojít ke změně invalidity na nižší
nebo vyšší stupeň či posudkový závěr konstatuje, že pokles pracovní schopnosti
neodpovídá invaliditě.
Občan také může požádat o změnu stupně invalidity,
pokud se domnívá, že se změnil jeho zdravotní stav. Výsledkem posouzení však
může být i snížení stupně či oduznání invalidity.
5. Invalidní důchod je přiznán automaticky, pokud je člověk rok na
„nemocenské“.
Nikoliv. Řízení o přiznání invalidního důchodu se
zahajuje výhradně na žádost občana. Pokud se člověk domnívá, že jeho zdravotní
stav je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá invaliditě, má právo podat žádost o
invalidní důchod. Tyto žádosti sepisují OSSZ podle místa trvalého bydliště
žadatele. Za občany, kteří kvůli svému zdravotnímu stavu nemohou sami podat
žádost o důchod, ji mohou podat jejich rodinní příslušníci. Potřebují k tomu
písemný souhlas žadatele o invalidní důchod a potvrzení ošetřujícího lékaře.
6. Pokud člověk nesouhlasí se stanoveným stupněm invalidity, nemá
možnost odvolání.
Ani toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Proti
samotnému posudku o uznání/neuznání stupně invalidity sice není možné podat
samostatné odvolání, ale tento posudek je základním podkladem pro vydání
rozhodnutí ve věci žádosti o invalidní důchod. Teprve poté, kdy člověk obdrží
rozhodnutí o invalidním důchodu a nebude souhlasit, může proti němu podat tzv.
námitky, a to do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
7. Invalidní důchod při dosažení důchodového věku automaticky ČSSZ
přepočítává na starobní.
Není pravda. Pokud poživatel invalidního
důchodu dosáhne důchodového věku a splní podmínku potřebné doby pojištění, má
možnost prostřednictvím OSSZ podat žádost o starobní důchod. Jestliže vypočtený
starobní důchod bude vyšší než vyplácený invalidní, bude mu starobní důchod
přiznán. V opačném případě občanovi náleží nadále invalidní důchod v původní
výši. Lidem, kteří v období, kdy pobírají invalidní důchod (týká se všech stupňů
invalidity), dosáhnou 65 let věku, výplata důchodu nezaniká. ČSSZ ho ze zákona
automaticky transformuje na důchod starobní. Výše důchodu se touto změnou
nemění.
Potřebnou dobu lze získat kdykoliv v průběhu zákonem stanoveného
období, nemusí být tedy získána bez přerušení.
8. Ten, kdo pobírá invalidní důchod, si nemůže přivydělat.
Ne. Lidé s přiznaným invalidním důchodem podle svých možností pracovat
mohou. Předpisy o důchodovém pojištění neobsahují žádné ustanovení, které by
omezovalo výdělkové možnosti poživatelů invalidních důchodů. Poživatelé všech
tří stupňů invalidních důchodů tedy mohou využít svůj zbývající pracovní
potenciál a podle svých možností pracovat (neboli jsou v možnostech výkonu
zaměstnání omezeni svým nepříznivým zdravotním stavem). Fakticky jsou výdělkově
omezeni ti pojištěnci, kteří s ohledem na svůj zdravotní stav nejsou schopni
výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek. Tato skutečnost je vždy
uvedena v rozhodnutí o invalidním důchodu.
9. Pobírání invalidního důchodu se započítává do potřebné doby
pojištění pro nárok na starobní důchod.
Ano, ale jen v zákonem
stanoveném případě, záleží totiž na stupni invalidního důchodu. Pro nárok i výši
starobního důchodu se započítává pouze doba pobírání invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně (dříve plného invalidního důchodu). U lidí, kteří
pobírají (nebo v určitém období života pobírali) invalidní důchod pro invaliditu
prvního nebo druhého stupně (dříve tzv. částečný invalidní důchod) právní úprava
předpokládá, že využijí svůj zbývající pracovní potenciál a budou vykonávat
práci, kterou jim jejich zdravotní stav umožní. Pokud ale nevykonávají (nebo
nevykonávali) činnost zakládající účast na pojištění, samotné období pobírání
tohoto důchodu se do doby důchodového pojištění nepočítá. To může negativně
ovlivnit budoucí nárok na řádný starobní důchod nebo jeho výši.
10. Ošetřující lékař doporučuje přiznání invalidního důchodu a
konstatuje vznik invalidity.
Není pravdou, že ošetřující lékař
(odborný či praktický) může potvrdit, že jeho pacient splňuje kritéria pro
přiznání invalidního důchodu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Tuto
kompetenci má jen posudkový lékař OSSZ, který při posuzování zdravotního stavu
vychází z výsledků vyšetření ošetřujícího lékaře, odborného lékaře a popř. z
výsledku vlastního vyšetření.
