Bezpečí je pocit, který nás provází, když se pohybujeme ve známém prostředí, kde nám nehrozí
žádná újma, kde nás okolí chápe a podporuje. Do zdravotnického zařízení většinou nepřicházíme dobře naladěni. Jsme nemocní, máme potíže, bolesti a obavy. Tomu, aby pomoc zdravotnických pracovníků byla opravdu účinná a bezpečná, můžeme mnohdy napomoci sami.
Tím, že:
• budeme dobře informováni,
• budeme vědět, co se s námi děje,
• víme, o čem můžeme rozhodnout, a rozumíme tomu, o čem rozhodujeme,
• sami zkontrolujeme, co zkontrolovat můžeme a umíme.
6. VZDĚLÁVEJTE SE
Řada zdravotnických organizací (např. profesní lékařské či sesterské organizace) vydává kromě odborných publikací též texty věnované pacientům. Existuje množství dostupných tištěných prospektů a brožur, které popisují jednotlivá onemocnění nebo obsahují informace o léčbě. Ptejte se svého lékaře, jakou literaturu nebo jiný zdroj informací by vám doporučil. Také pacientské organizace se intenzivně věnují vzdělávání pacientů. Tyto informace poskytují i stránky Ministerstva zdravotnictví ČR, kde můžete nalézt mnoho údajů nebo odkazy na různé instituce ve zdravotnictví.
Pozor! Ne všechny informace, které jsou elektronicky dostupné, jsou vědecky ověřené a aktuální. Zajímejte se o vše, co může souviset s vaším zdravotním stavem, a to i v době, kdy jste zdrávi. Lze nalézt spoustu informací, díky kterým můžete předejít nemocem nebo komplikacím. Ve vlastním zájmu si z dostupných zdrojů nastudujte vše o své nemoci. Budete se pak lépe rozhodovat a zdravotnickým pracovníkům lépe rozumět. Také budete moci lépe ohlídat svá práva a povinnosti.
7. POMOZTE OMEZIT VÝSKYT A ŠÍŘENÍ INFEKCÍ
Při pobytu v nemocnici dodržujte pečlivě zásady osobní hygieny, je to ještě důležitější než v běžném životě (pečlivé a časté mytí rukou, sprchování). Dodržujte respirační etiketu (ochrana dýchacích cest při kašli a kýchání). Buďte ohleduplní ke svému okolí (k ostatním pacientům i zdravotnickému personálu).
Dojde-li ke kontaminaci (znečištění) vaší osoby, vašeho okolí nebo jiných osob tělními tekutinami (např. při manipulaci s močovou cévkou, při průjmu, při prosakování rány, při odkašlávání apod.), požádejte neprodleně zdravotnický personál o pomoc, aby se účinně omezilo riziko přenosu infekce. V mezích svých možností dbejte na bezpečnou likvidaci infekčního odpadu. Pokud si nejste jisti správným postupem, požádejte o pomoc zdravotnický personál.
8. DĚLEJTE SI POZNÁMKY
Často se stává, že si pacient při rozhovoru s lékařem nevzpomene na vše důležité. Zvláště když má pacient rozsáhlou zdravotní historii, může být rozpomenutí se na všechny potíže, prodělané nemoci, data výkonů a užívané léky opravdu nesnadné. Je užitečné si předem poznamenat vše, co byste chtěli svému lékaři sdělit. Dělejte si poznámky též při
rozhovoru s lékařem a ošetřujícím personálem, zejména tehdy, informuje-li vás o tom, co máte udělat, kam jít na vyšetření, co jíst, co nejíst atd.
9. VEZMĚTE SI S SEBOU DOPROVOD
Pacient má často větší jistotu, pokud jej doprovází osoba, které důvěřuje, ať už je to nejbližší příbuzný, nebo jiný blízký člověk. Máte právo, aby se doprovázející osoba účastnila všech výkonů, s výjimkou těch, kde by mohlo nastat ohrožení jejího zdraví nebo kde to hygienické požadavky neumožňují (např. rentgen, operační sál apod.) anebo kde by mohlo dojít k narušení poskytnutí zdravotních služeb. Vámi určená osoba vás může doprovázet i do ordinace a promluvit si s lékařem místo vás nebo společně s vámi.
10. NEBOJTE SE
Někdy je obtížné se ptát a někdy je obtížné některé informace sdělit. Tím, že pacient přistupuje ke zdravotním službám aktivně, pomáhá nejen sobě, ale i zdravotnickému personálu. Nic není cennější než lidské zdraví, je tedy zcela na místě se ptát, informovat, prověřovat.
Nebojte se oslovit personál, kdykoli něco potřebujete. Jakékoli zhoršení potíží ihned hlaste. Je nezbytné, aby lékař věděl o všech lécích, které užíváte, včetně těch, jež jste si „naordinovali“ sami nebo které jste přestali brát v minulosti kvůli nežádoucím účinkům. Nebojte se sdělit i takové informace, s nimiž se nesvěřujete ochotně. Uvědomte si, že lékař není váš soudce. Pokud zatajíte své neřesti, které ovlivňují vaše zdraví, jako např. kouření, nadměrnou konzumaci alkoholu, soli, cukru apod., nemůže pak lékař správně nastavit váš vyšetřovací ani léčebný plán. Lékař pracuje s informacemi, které mu sdělíte, a na nich pak staví, proto zde doslova platí, že podle zkreslených plánů dobrý dům nepostavíš…
Zdroj: Minimisterstvo zdravotnictví
