Mýtů a dezinformací o RS je hodně

„Žijeme ve světě, který nám přináší každou vteřinu spoustu informací, jež nejsme schopni pojmout, natož ještě zpracovat. Otázka je, co z těch informací si chceme připustit a jakým způsobem je zpracujeme. Ukázalo se to například v době covidové, kdy nastal velký boom takových informací. Pokud šlo o informace nepravdivé či zkreslené, mohly zasáhnout do našich životů a ovlivňovaly naše myšlení a jednání nesprávným způsobem,“ vysvětlil v úvodu své přednášky MUDr. Pavel Hradílek, vedoucí lékaře Centra pro léčbu demyelinizačních onemocnění Neurologické kliniky ostravské Fakultní nemocnice, který si na Světový denRoztroušené sklerózy připravil přednášku o mýtech a dezinformacích, které kolem RS kolují.

Na našem webu Aktivní život se čtenáři mohou dozvědět řadu důležitých informací od odborníků, kteří se na léčbu zaměřují. V sekci nazvané „Žumpa“ pak lékaři reagují na některé mýty a dezinformace.

Co to je dezinformace a jak může škodit

Lékař také vysvětlil, co je dezinformace, a popsal, jak vzniká. Jak uvedl, je to zpráva, která je záměrně upravena tak, aby nějakým způsobem negativně ovlivnila úsudek a poté i jednání člověka nebo skupiny osob. „Dezinformace má vyvolat zdání důvěryhodnosti a pravdivosti, přitom je to informace, která se na pravdě nezakládá. Ten, kdo ji do světa vypouští, tak činí záměrně a vědomě. Na počátku je určitá zpráva, která může být zprvu i pravdivá, může to však být také lež. Každý, kdo s takovou informací dále nakládá, má možnost ji upravit a dále ji šířit, a to tak, aby cíloví posluchači a čtenáři získali zprávu v podobě, jakou zamýšlí šiřitel. Může například záměrně opomenout určité aspekty, nebo naopak zdůraznit jiné, které původní zprávě už dávají jiný smysl. Ale dezinformace už vznikají záměrně a chtějí člověka uvést v omyl,“ objasnil lékař. Zároveň doplnil, že jsou i případy, kdy šiřitel zprávy tak nečiní úmyslně a nechce uškodit, ale má třeba jen špatný odhad. I taková mylná informace může mít podle Pavla Hradílka škodlivý nebo negativní význam, může škodit nepřímo. Jak uvedl na příkladu, v souvislosti s onemocněním covid-19 byl zpracován Index důvěry v mýty a konspirace. „Z tohoto indexu vyplývá, že jen každý pátý člověk nedůvěřoval žádné z konspirací a mýtů, což ukazuje, že zbylých 80 procent populace má určitou tendenci ‚občas na něco naletět‘. Šiřitelem dezinformací může být například senior, který zůstal doma osamocen, a tak shání informace a přeposílá je dál. Stejně tak to může být i mladý a nezralý člověk nebo například typ člověka, jemuž se říká ‚světák‘, případně to může být i tzv. expertní typ, tomu se říká ‚všeználek‘. Důležité je, že tak nedělají v souladu s tím, aby se dostali na kloub pravdivé informaci,“ upozornil MUDr. Hradílek.

Příklady dezinformací o RS

Mezi dezinformace, které se v souvislosti s RS šířily, uvedl například ty, které hlásaly, že tuto nemoc způsobují bakteriální, prionové, parazitární či virové agens. Další byla například zpráva, že s vyšším rizikem rozvoje RS souvisí i konzumace mléka. „U posledního příkladu je opak pravdou. Lékaři naopak pacientům doporučují, aby právě mléko a mléčné výrobky konzumovali, protože u nich je důležité, aby měli vysokou hladinu vitaminu D. O žádné ze zmíněných rad se nedá říct, že jsou pro léčbu pacientů s RS účinné a vědecky podložené. To platí i pro léčebné postupy, které dezinformátoři také doporučují, například pro léčebný postup spočívající v podávání protivirových léků, antiparazitik a podobných. Pro léčbu RS opravdu účinné nejsou a ani nejsou vědecky podložené,“ upozornil MUDr. Pavel Hradílek. Jak doplnil, někteří pacienti však těmto ‚zaručeným radám‘ uvěřili a neakceptovali klasickou léčbu, podloženou výsledky rozsáhlých vědeckých studií. „Po určité době se k nám tito pacienti vrátili, avšak už ve výrazně zhoršeném stavu. Tady je třeba upozornit, že u RS platí, že léčbu je potřeba zahájit co nejdříve. Když se pak zmínění pacienti k nám vrátili, byli už v takovém stavu, kdy byla jejich nervová vlákna ztracena a my jsme už jim nemohli pomoci. Nervová vlákna totiž úplně obnovit neumíme,“ vysvětlil lékař.

Transplantace kmenových buněk a alemtuzumab

Jako další příklady uvedl neurolog novinové články o zázračných lécích a postupech, které vzbudily u pacientů velké naděje. V novinách se například objevil na první stránce článek s velkými titulky o alemtuzumabu (monoklonální protilátka), obdobné to bylo i v příspěvku o transplantaci kmenových buněk. „V tomto případě lze upřesnit, že obě metody využíváme, ale mají význam pro úzce specifickou skupinu nemocných, navíc mají i určitá rizika nežádoucích účinků. A ta rizika nejsou zanedbatelná. Po zveřejnění článku jsme museli v naší ambulanci čelit dotazům pacientů. Mnoho z nich se ptalo, jestli jde o převrat v léčbě a proč jsme jim tuto léčbu ještě nenasadili. Další desítky pacientů nás pak bombardovaly telefonáty. Takže v těchto případech udělaly zmíněné zprávy tak trochu medvědí službu. Popularizace těchto informací je jedna věc, ale na druhou stranu by měly zaznít z úst lékařů, ne z úst redaktorů, kteří nemají a ani nemohou mít takové znalosti jako odborníci,“ přiblížil další příklad z praxe lékař.

Jak se v tom vyznat?

Lékař zmínil také mýty, které o roztroušené skleróze vznikaly a stále ještě vznikají. O mýtech platí, že vznikaly před určitou dobou a postupem času byly upravovány a pozměňovány. „Pokud to vztáhneme na roztroušenou sklerózu, tak před půl stoletím byly vědomosti a informace o RS výrazně jiné než v současnosti. Pro pacienty je pak dost obtížné se v tom vyznat. Proto bych doporučoval, pokud se na internetu nebo i jinde objeví nějaká zpráva, aby si čtenář zjistil, kdo je autorem článku, jak je zpráva napsána, jaké zdroje cituje, jaké jsou u článku fotografie a důležité je i stáří této zprávy. Takové články samozřejmě vyvolávají emoce, které mohou být i negativní a jsou třeba namířeny i proti zdravotníkům. O těch se třeba píše, že jde o ,bílou mafii’, která to s lidmi nemyslí dobře,“ poznamenal v závěru přednášky MUDr. Pavel Hradílek a dodal: „Platí, že nikdo není vševědoucí a nikdo nemá sto procent informací. Když to však uvedu na příkladu, tak bych byl rád, pokud o provozu jaderné elektrárny bude rozhodovat jaderný fyzik, a ne třeba učitelka hudební výchovy. Obdobné platí i o léčbě RS. Jako lékaři specializující se na toto onemocnění jsme vystudovali vysoké školy, máme za sebou vědecké publikace a touto chorobou se zabýváme desetiletí. Takže je zřejmé, že máme i daleko více relevantních informací.“