Dovedli byste si představit dva měsíce volna navíc pro rodiče dětí do 8 let věku? Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová se 2. srpna na facebooku zeptala sledujících, jak se jim daří skloubit práci a prázdniny dětí. Možná zní volno navíc lákavě, ale pravděpodobně by dále zhoršilo postavení matek malých dětí na pracovním trhu.
Z reakcí pod příspěvkem Olgy Richterové, která na svém facebooku otevřela téma volna navíc, vyplynulo, že si velká část diskutujících podle všeho uvědomuje, jak moc znevýhodňujícím faktorem je na českém pracovním trhu mateřství a jak by tuto skutečnost další volno mohlo ještě prohloubit. A také že stávající přístupy nemusejí být tak úplně fér k lidem, kteří malé děti nemají. Podívejme se na celou otázku podrobněji.
Slaďování podle Evropské unie
Olga Richterová zřejmě neměla na mysli nějaké zcela nové „prázdninové“ volno, navíc na každý rok, ale dodatečnou dobu rodičovského volna, která vyplývá z takzvané slaďovací směrnice. Směrnice Evropského parlamentu a Rady o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob byla přijata už v červnu roku 2019. Termín, do kterého mají členské státy uzpůsobit směrnici svůj národní právní řád, uplynula právě 2. srpna letošního roku.
Skutečnost, že česká úprava je stále pouze ve formě diskuzí (a že zřejmě ani část politiků a političek přesně neví, o čem je řeč), je výsledkem dlouhodobě politicky zkreslovaného pohledu na otázku skloubení práce a rodičovství. Právě dodatečné volno, o kterém – byť nepřesně – psala Olga Richterová, je totiž vnímáno jako politicky citlivé opatření. Jeho cílem totiž není pokrýt čas školkových a školních prázdnin, ale ekonomicky motivovat otce, aby trávili více času s nejmenšími dětmi.
Už při prvním projednávání textu směrnice se i pod vlivem bulvarizujících titulků v médiích spustila určitá panika – progresivistická EU chce nutit české muže, aby šli na mateřskou, jinak rodinám sebere peníze. S ohledem na krátkou dvouměsíční délku nepřenositelné části a také vysoký věkový limit, kdy osmileté dítě rozhodně není dítě, se kterým má matka na rodičovské nejvíce práce, bohužel o nic tak radikálního nepůjde. Posun k vyrovnanějšímu rozdělení péče mezi oba rodiče tak „nehrozí“. Konzervativní křídla současných i předchozích vládních stran se ale natolik obávala poprasku, že se návrh opatrně projednává až teď, po uplynutí lhůty na úpravu našeho právního řádu.
Není nutné na tomto místě reprodukovat celou debatu o tom, proč u nás stále na rodičovskou chodí jen asi 3 % mužů. Zdůrazním ale jeden ekonomický aspekt. Vysoký český gender pay gap a konstrukce rodičovského příspěvku jsou tou skutečnou překážkou u nás. Legislativně nic nebrání mužům zůstat doma nebo se střídat, ale řada rodin si to prostě nemůže dovolit. Při aktuální inflaci jich bude ještě méně. To je důvod, proč by ekonomická pobídka byla důvodná a zmíněná směrnice mohla být využita jako impuls ke skutečné reformě mateřské a rodičovské. K tomu ale nedošlo a nedojde, nicméně alespoň nějaké dodatečné volno zakotveno být musí.
A kdo bude pracovat?
Česká republika je i díky čtyřicetihodinovému pracovnímu týdnu a relativné krátké čtyřtýdenní dovolené v rámci Evropské unie jednou ze zemí s nejdelší pracovní dobou. Přesto čeští zaměstnavatelé řadu let upozorňují na nedostatek pracovní síly, tento stesk potvrzují i údaje o nezaměstnanosti. Důsledkem je malá vůle zaměstnavatelů zkracovat úvazky a poskytovat dovolenou nad zákonný rámec, nebo dokonce i neplacené volno či sabatikl. Argument je jednoduchý – tu práci zkrátka musí někdo udělat. Některé skupiny zaměstnanců – zejména zaměstnankyň – mají zákonný nárok na více absencí a není žádným tajemstvím, že tyto skupiny se na pracovním trhu setkávají s více či méně otevřenou diskriminací, nejčastěji z důvodu rodičovství nebo zdravotního stavu.
Jak potvrzuje například výzkum socioložky Radky Dudové pro Aperio o samoživitelkách v době covidové pandemie, pokud se u některé kategorie osob zvýší riziko absence, její postavení na trhu práce se dále zhorší. Vidina dvouměsíčního volna by měla s největší pravděpodobností přesně tento dopad. A pravda je, že vůči kolegům a kolegyním, kteří by museli nějakým způsobem pokrýt personální výpadek, to není úplně fér.
Kam tedy s dětmi?
Přesto není možné zapomenout na skutečnost, že péče o děti je časově náročná a že letní prázdniny jsou dlouhé. To ovšem není něco, co by bylo možné řešit dalším rodičovským volnem, ale pouze radikálnějším pohledem na to, jakým způsobem u nás péči o děti chápeme a zajišťujeme. Pokud bych stávající český způsob jen malinko zjednodušila, bylo by možné ho shrnout do jakési konzervativní mantry „dítě patří k matce“. A to nejlépe na dlouhé roky a nejlépe v izolaci jejich domova.
Matky malých dětí – bez ohledu na vyluxovaný pracovní trh – držíme dlouhé roky na mateřské a rodičovské. Jednak tím, že nemají děti kam dát, protože místně a finančně dostupných zařízení je zoufale málo. Dále společenským nastavením, které nemá rádo děti ve veřejném prostoru. Porodnost by se sice měla zvýšit, ale malé děti každého jen obtěžují. Z péče o nejmenší vylučujeme otce, kteří musejí rodinu živit, obvykle na úkor času, který s dětmi stráví, protože ekonomika levné práce, vysoký gender pay gap a aktuální inflace hovoří neúprosnou řečí čísel.
U školkových a školních dětí je pak sice zejména ve velkých městech relativně široká nabídka kroužků, pobytových i příměstských táborů, ovšem velkou překážkou bývá jejich rostoucí cena. Zajištění alespoň částečného provozu školky už dávno není standardem, finanční podpora zájmových aktivit také ne. Prarodiče často pracují, a rodiny tak mají čím dále méně možností, jak společně trávit čas. Prázdniny se bohužel často redukují jen na hlídání dětí doma oběma rodiči na střídačku.
Cokoli podobného „prázdninovému volnu“ by tyto trendy dále prohloubilo. Mateřství by se stalo ještě dražším a ještě psychicky náročnějším. Izolace rodičů (zejména matek) s dětmi do nitra nukleárních rodin s jakýmsi až patologickým odporem vůči různým formám kolektivní péče nebo nediskriminující společenské podpoře rodičovství ale neprospívá nikomu. Ani rodičům, ani dětem, ani celé společnosti.
Zdroj: https://www.heroine.cz/
