Vstávám v šest. Sprcha. V našem vztahu s tímhle zařízením jsem já ten submisivní. Ale není čas o tom přemýšlet, už musím vylézt, hodit na sebe nějaké šatstvo…
Sedám ke stolu. Co…? Něco… Jako kdyby… Něco jako kdyby mi chybělo… Ale jistě! Uvědomím si a doběhnu si do ledničky pro energeťák, ze kterého si mocně přihnu. Teď jsem kompletní. Teď už můžu cokoliv.
Teď píšu tenhle sloupek a v hlavě mi jede: „je toho moc, je toho moc, je toho moc…“ Zároveň s tím jede: „je mi dobře, je mi hrozně dobře, je mi fakt hrozně dobře.“ Na chvilku se zarazím a vzpomenu si na všechny hroznědůležitětvářícíse poučky o vychutnávání si okamžiku. O požitku prožívaného. Wow! Supr! V každé další sekundě svého krátkého života se zaražte a užívejte si ji… Ehm… No… pokud jste doposud měli málo času, stane se vám zvláštní věc: budete ho mít ještě míň.
Pokračování ZDE
