5:30
Zvoní budík.
5:35
Rozlepuju oči a plazím se
do koupelny. Mrknu do zrcadla, pokrčím rameny a prohrábnu vlasy. Poté se opět
střetnu se svým odrazem. Nezbývá než znovu pokrčit rameny. S tímhle nic
nesvedu.
Vypiju dvě sklenice vody
a začínám na sebe vrstvit svršky. I když vrstvit… Už teď je na padnutí, tak
radši moc nevrstvím.
Zapomněl jsem na něco?
Ale jistě… Zase
k umyvadlu. Radši.
„A pak, že slova jsou jen
kapky deště,“ huhlám a močím do zkumavky.
6:30
Dobíhám autobus. Musím
být na odběrech co nejdřív. Dřepnu si na volné místo a vytáčím číslo do RS
centra.
„Dobrý den, RS centrum?
Výborně, víte já… já mám problém. Dnes mám mít kapačku i s kontrolou, ale
zapomněl jsem jít na odběry,“ mektám do telefonu.
Na druhé straně slyším
zřetelný povzdech.
„Dojeďte si na ně co
nejdřív. Nejlépe ihned.“
„Už tam frčím!“ řeknu a
zívnokýchnu na dívčinu co sedí naproti.
Proč se mi nějakej trapas
nemůže stát před škaredou holkou?
Pokračování ZDE
