Máme redakční radu. Dneska to půjde jako po másle. Cítím to v kostech.
„Máš to pruhované tričko na zítřek?“ registruji mezi řečí otázku na svou osobu.
„Co… Cože… Prosím?“ koktám s výrazem splašeného kuřete. Nevědomky ho nasazuji vždy, když tak úplně nechápu, co po mně svět chce.
„Na to zítřejší natáčení. Dresscode modré džíny a pruhované triko,“ vidím shovívavý výraz okolí.
"Hm. No… To nemám.“
„V Arkádách je New Yorker, tam ho v pohodě koupíš,“ dává mi naději na spásu kolega.
Oddychnu si.
Vlastně si ho chci koupit už delší dobu, tak alespoň mám další důvod navrch. Ne, že by se mi cesta do centra obchodu hodila, ale co… Iron Manovi v nových Avengers vyrůstá jeho oblek prakticky z těla, já touhle dovedností však zatím nedisponuji. Než si osvojím další z fint svého hrdiny, nezbývá než do krámu s šatstvem občas zavítat.
OC Arkády patří mezi kolosea 21. století. I dnes lid potřebuje „chléb a hry“, obojího se vám v tomto chrámu konzumu dostane v hojné míře. Můžeme jako lidstvo kvitovat s povděkem, že jsme se posunuli alespoň o takový kousek, že se k ukojení našich potřeb nemusíme veřejně zabíjet. Alespoň zatím…
Překvapivě bez komplikací New Yorker nalézám a v očekávání vcházím dovnitř.
Tanec může začít…
pokračování ZDE
