„A hotovo,“ tak to říkával můj nenáviděný soused na pokojiběhem pobytu v nemocnici, při kterém mi „eresku“ diagnostikovali.
Teď čekám. Stejná nemocnice, jiný oddělení. Vtíravý pach
moči.
„Tak pojďte, mladý muži,“ otevírá sestra dveře a vpouští mě
do ordinace.
Vcházím, zdravím se se sympatickým lékařem a dostávám první
sprchu.
„Triko vyhrnout nad pupík a kalhoty i s trenkama pod
kolena,“ hlásí sestra.
„Pod kolena?“
„Pod kolena. A lehněte si tady,“ ukazuje zdravotnice na
lehátko.
Jistě, jde o zdravotnické účely, ale stejně mi sestřin
direktivní tón dává vzpomenout na historku a pocity momentu, kdy jsem mohl
získat své první ostruhy sexuální zkušenosti. Slečna na mě však křikla cosi
jako: „Rovnou se svlíkni!“ Radši jsem tehdy utekl…
Teď jsem podobně zmatený. Jako v mrákotách si shrnuju
kalhoty i spodky. Současně s vyhrnutím trika se obracím na sestru a
ukazuju jí klín v celé jeho kráse: „Takhle jste to myslela?“
Je pozdě. Teprve teď mi dochází exhibicionismus toho gesta.
Ježiš, dyť já vypadám jako úchyl, ale já se vážně jen chtěl zeptat…
Sestra ale moje myšlenky rychle utne, podívá se na mě a suše
prohodí: „Jo, a ještě si lehněte.“
Mému jinak přecitlivělému egu ani nedochází chlad jejího hlasu…
