Můžete si o tom vousáči z kříže myslet cokoliv a samozřejmě se nabízí si z něj nejrůznějším způsobem vystřelit. Ale jedno musím jako jeho kolega

Musím se vám pochlubit. Odešel mi počítač. Když mi před očima zmodrala obrazovka a náš IT mistr se jen usmál: „No… takhle vypadá modrá smrt,“

Hrozně jsem chtěl, aby tenhle text lásku neironizoval. Přeci jen je ten svátek všech zamilovaných a člověk by jednou měl přestat být tím Železným mužem, který zbožňuje jen svou drahou Mrs. Absurditu… Já jsem opravdu chtěl! Jenže kdykoliv jsem si měl představit nějakou ze svých milostných chvilek, vždycky se mi za ní táhnul lehký opar… Nebo spíš takový hlásek, který se jí vysmíval.

Pokud nemáte tuto kartičku, jste mrtví. Nejen prakticky, ale úplně. Alespoň tak se občas tváří zdravotní sestra, když jí sdělím, že průkaz pojištěnce nemám u sebe…

“Za ten rok se stalo fakt bambilion věcí a za většinu z nich jsem rád. Začaly se mi dařit věci, které předtím nešly. Už to bude rok. Milá RS, ono „mám tě rád“ zkracuji na „mám tě…“ Přinášíme poslední blog Marka Blažíčka v tomto roce.

„Jsem chaotik. Vážně se pokouším s tím něco dělat, ale zároveň nemůžu něco z toho, co dělám, nedělat… Na roztroušení mám diagnózu. Tak ji aspoň vyždímat, seč to jde,“ píše Marek Blažíček ve svém dnešním blogu.

Zkraje minulého týdne mi trhali osmičky. Vzhledem k tomu, že se samozřejmě jednalo o zánětlivý případ, jsem dostal antibiotika… Drahé pilule mi ovšem nejen (snad) vyhnaly zánět z těla, ale ještě mi absolutně rozhodily metabolismus. Tahle lambáda může trvat prý ještě několik dní, jak už to ale paranoidní našinec má, přišly mu na mysl ty nejhorší možné varianty…

Listopad startuje novým textem našeho blogera Marka Blažíčka. Ten si bere na paškál věci, na které je docela dobré se vykašlat!