Výjimkou je očkování proti 100% smrtícímu onemocnění – tetanu. Jedná se o neaktivní očkovací látku (tvoří ji pouze produkt bakterie tetanu – tzv. toxoid), která neaktivuje imunitní systém tak agresivně a je ve vztahu k RS relativně bezpečná. Očkování proti tetanu by mělo probíhat v pravidelném intervalu. Je dostupné vyšetření hladiny protilátek, která – je-li dostatečná – umožní ještě termín očkování dále posunout.
Poměrně bezpečné se zdá na podkladě dostupných studií být očkování proti hepatitidě typu B, které je povinné např. u zdravotníků.
Očkování proti chřipce nelze obecně u RS doporučit. Očkování proti klíšťové encefalitidě, papilomaviru (HPV) nebo herpetickým virům je nutno zvažovat individuálně.
U pacientů, kteří jsou léčeni fingolimodem, by mělo být před léčbou zjištěno, zda pacient prodělal plané neštovice a má protilátky (infekci způsobuje VZV – varicella zoster virus), pokud protilátky nemá, je nutné podstoupit očkování proti VZV.
Očkování DNA vakcínou bylo ve studii použito i v terapii RS.
Očkování při cestě do některých zemí je povinné (např. očkování proti žluté zimnici). V takovém případě je na místě konzultace s oddělením tropické medicíny ke zjištění situace a skutečné nutnosti očkování v oblasti, do které se chystáte. Svou roli hraje samozřejmě i úroveň zdravotní péče v dané zemi, protože při nízké úrovni je očkování rozhodně menším zlem.
Každé očkování u RS pacienta je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem, musí se zvážit rizika a potenciální přínos očkování. Pokud se pacient bude chtít dát očkovat, pak vždy ve stabilizovaném stavu stran průběhu RS a v období bez příznaků infekce u pacienta či v jeho bezprostředním okolí.
Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová
Očkování proti SARS-CoV-2 u pacientů s roztroušenou sklerózou
Prim. MUDr. Marta Vachová
