Čekám na odběry krve.Fronta se táhla až ven už když jsem sem přišel, ale ubývá to rychle. Před
dvaceti minutami jsem stál venku a za chvíli jdu na řadu. Koukám se za sebe na
další čekatele, kteří přišli později. Jsou na první pohled nervózní. Starší
ženy šermují holemi, pánové se mračí přes tlustá skla…
V tu chvíli se od
konce fronty vyloupne muž v kšiltovce. Pomalým, nejistým krokem dojde až
k okýnku, kde probíhá výdej lístků s pořadovým číslem a nesměle
promluví: „Dobrý den, promiňte, ale nemám jako onkologický pacient přednost?“
Pokračování ZDE
